Bezpečnostní a vojenský expert Lukáš Visingr mi poslal svůj názor na Volavku

hejno volavek Podobně jako po vydání Smrtícího odkazu, mne i teď mile překvapil a potěšil mail od Lukáše Visingra. Celý text mailu i názor pana Visingra na Volavku z jeho BLOGU, si můžete přečíst v článku.

Dobrý den.

Právě jsem dočetl Volavku a musím konstatovat, že tentokrát nejde o knihu dobrou, ba dokonce ani výbornou, ale jedním slovem geniální! Ta zápletka nemá chybu a je úžasně vystavěná, ale co mě absolutně „dostalo“ (a právě takovýchto zvratů a šoků v ději si u knih i filmů cením nejvíce), to je ten konec – tedy nejprve zjištění, kdo je tím „krtkem“ ve VZ, hned potom odhalení Nikolaje … a v samém závěru totální šok… (upraveno, aby nebyla prozrazena pointa). Musím říci, že po dočtení poslední stránky jsem asi minutu jen s otevřenou pusou zíral a vše si rekapituloval v hlavě, až se mě partnerka musela zeptat, cože se to se mnou děje, že najednou koukám jako zombie. Volavka je excelentní špionážní román, zcela srovnatelný se světovou tvorbou nejvyšší úrovně. A musím ji pochválit i z pohledu „znalce oboru“, protože jsem tam nenarazil na nic, co by mě jako bezpečnostního a vojenského experta jakkoli zarazilo. Tím spíše musím Vaši knihu maximálně chválit a doporučit, což v brzké době učiním i ve svém blogu.

Upřímně řečeno, před několika lety jsem měl dojem, že s českou literární tvorbou to jde celkově značně „z kopce“, protože takřka kromě tvorby Jana Drnka jsem tady neviděl v podstatě nic, co bych chtěl číst. A navíc Jan Drnek nepíše romány, ale spíš „literaturu fiktivního faktu“, takže se dalo víceméně jasně konstatovat, že naše románová tvorba má mizerný level. Ale pak se to začalo měnit, protože přišel román Commandos: Bič na Tálibán, pak Smrtící odkaz, skvělé válečné romány Jiřího Šulce… Situace se pomalu, ale jistě zlepšuje, takže Volavka je další dílo, jež mě naplňuje optimismem, že to snad ještě není úplně ztracené a že Češi přece jen dokážou psát opravdu kvalitní romány.

Za skvělou knihu děkuje, srdečně zdraví a úspěchy přeje

Lukáš Visingr

UPDATE 26. ledna 2014 v blogu Lukáše Visingra:

Přečetl jsem dlouho očekávaný román Volavka, pokračování Smrtícího odkazu od Moniky Maratové. Aniž bych jakkoli přeháněl, musím tu knihu prohlásit za geniální dílo, jež se dá klidně srovnávat s tím nejlepším, co v žánru špionážních románů existuje, a to v celosvětovém měřítku. Excelentně vystavěná zápletka (jejíž závěr vám zřejmě přivodí totální šok), vysoce napínavé scény, perfektní psychologie postav a v neposlední řadě ohromně působivá atmosféra, to všechno dělá z Volavky výjimečně kvalitní knihu, jejíž autorce náleží můj mimořádný obdiv a pochvala. Povinná četba!